Jan Hyneš: „Chceme hrát nahoře, dcera mi změnila život.“

Jan Hyneš má za sebou perný, ale parádní půlrok. Ujal se otěží na lavičce chomutovského áčka a během koronavirové pauzy se mu narodila dcera. Jak stíhal porod, jak mu dcera změnila život a jaké má cíle do následující sezóny? Nejen to se dozvíte v obsáhlém rozhovoru! 

V době koronavirové se vám narodila první dcera. Jak jsi to prožíval a byl jsi vůbec s manželkou v porodnici?
„Stihl jsem to na poslední chvíli. V pondělí to povolili a v úterý jsme rodili, takže to bylo za pět dvanáct. A za pět dvanáct jsem stihl být i u porodu, protože jsem přijel a koukal zadek. Takže když jsem přijel, tak byla prdelka téměř venku. Byl jsem tam vlastně jen sedm minut a nestihl jsem ani brečet, jak to šlo rychle.“

Říká se, že se člověku změní život v době, kdy přijde na svět první potomek. Je to i u tebe a co se změnilo nejvíce?

„Je to tak, že se to změní a samozřejmě se to změní k lepšímu. Každý den, když ji vidíme, jak se směje, ale i nás trápí bříško, takže občas brečí. Ale je to radost, každý den se těším domů, až ji pochovám a zasměju se s ní.“¨

Jak jsi všeobecně prožíval dobu přibližně od března, kdy přišel koronavirus? 
„Začátek jsem ani nepociťoval a nic jsem si nepřipouštěl. Věci jako uzavřít firmu a obchody, ale nakonec se tak stalo. První měsíc jsem nechodil do práce, později se to ale navyšovalo. Samozřejmě ty restrikce byly velké, tak jsme byli doma na sedmdesáti procentech platu. Já jsem byl na homeoffice a pracoval jsem doma. Postupem času jsme do práce chodili na tři dny, aktuálně to jsou čtyři dny. Tím, že stát přispívá, tak zůstáváme jeden den doma.“

---

Pojďme k fotbalu. V minulém ročníku jsi byl poprvé ve funkci trenéra, tak jak k tomu došlo a co ses naučil?
„První rok hodnotím kladně, protože jsem neprohrál ani jedno utkání (smích). Na ty dva zápasy, na kterých jsem nebyl, se prohrálo. Mohu tedy říct, že jsem takové štístko. Ale my jsme trenéři dva s Gedym (Patrik Gedeon, pozn. redakce). Spíše je hlavním trenérem on, já jsem více asistent.“

Nakonec z toho bylo čtvrté místo, které je nejlepším umístěním po sestupu z ČFL... 
„Chtěli jsme být ještě výše, pokukovali jsme po tom druhém fleku. Ty ambice byly vysoké od začátku, ale takové mělo více týmu, přibližně kolem čtyř až pěti. Čtvrté místo je velmi dobré, navíc jsme spokojeni s fotbalem, který hrajeme. Daří se nám kombinovat a hrát svoji hru a hrajeme ji doma i venku, což se nám dařilo v minulém ročníku. Tudíž jsme prohráli jen dva zápasy, což hodnotím velmi kladně.“

Co očekáváš od nadcházející sezóny a jaké jsou cíle? 
„Cíle máme opět nejvyšší. Chtěli bychom hrát nahoře a třeba se i porvat o ten postup, ale z důvodu této korona krize máme ještě čtyři hráče v zahraničí. Znamená to, že máme o čtyři hráče méně a musíme se s tím poprat. Na začátku nás bylo dvanáct, až třináct, protože máme některé hráče zraněné. Povedlo se nám ovšem dovést Šourka a Klímu, u nichž jsem přesvědčen, že nám pomohou. Musíme se dát zdravotně dohromady, aby se nestávalo, že pojedeme na zápas ve dvanácti lidech. I za tohoto stavu ale chceme hrát o nejvyšší příčky.“

Mluvil jsi o kádru. Panuje s ním spokojenost?

„Kádr zůstal stejný, jako v minulé sezóně. I s těmi hráči ze zahraničí. I přes to si myslím, že tým máme celkem kvalitní, doplněný o mladé kluky a zároveň tam jsou hodně zkušení kluci. Mohlo by to sedět a my můžeme hrát opravdu vysoko, ale některé posty bychom rádi měli zdvojené, ale bohužel dolehla krize i finanční. Neřekl bych úplně, že jsme v problémech, ale financí na přivádění hráčů moc není. Spíše se zaměřujeme na mladé hráče a odchovance, které se snažíme zapracovat do kádru. Zatím se to daří velmi dobře.“

Jsou nějaká šance, že by se hráči ze zahraničí mohli dopravit do Chomutova?

„Mohli by. Každopádně je teď situace, že se po úpadku krize začalo všechno otevírat a nyní se to postupně zavírá. Nejsem si jistý, jestli dostanou povolení. Z Bosny tam je Edis Mušović, u kterého si myslím, že jen tak nepřicestuje a dva kluci jsou z Ameriky, kteří spíše nepřijedou. Musíme se tedy spokojit s tím, co máme nyní a sezónu tak odehrát.“

Když se podíváme na přípravu. Odehráli jste včetně MOL Cupu pět utkání a dvakrát jste vyhráli. Jak jste spokojení s výkony? 

„Spokojenost... V prvních zápasech jsme byli v malém počtu a musel jsem hrát já, Gedy a Lojza Šebek. Ze začátku hráči k dispozici nebyli, protože byli na dovolených anebo léčili zranění. Herní vytíženost vlastně nebyla a do té fáze se dostáváme až nyní, kdy máme kolem šestnácti hráčů. Soutěž je před námi a s kádrem jsme toho moc neodehráli. Některé hráče tedy nemáme vyzkoušené na postech, na kterých bychom je vyzkoušet chtěli.“

Sám jsi zmínil sám sebe v přípravě. Je ještě nějaká šance, že se do utkání postavíš anebo to budeš spíše řídit od lajny?

„Jelikož jdu 9.9 na operaci s kolenem, takže to moc pravděpodobné v této sezóně není. Je možné, že bych si kopl někdy na jaře, ale to uvidíme podle stavu kolena. Já bych určitě chtěl, protože chuť tam stále je, ale bohužel to koleno není stoprocentní. Možná ani sedmdesátiprocentní, takže není jednoduché vletět do zápasu.“

V prvním kole vás čeká Brandýs nad Labem, se kterým jste v minulém ročníku dvakrát remizovali a vše zakončili až penalty. Bude to podobné?

„Myslím si, že to bude podobné. Hrají hodně bojovný fotbal s rychlými brejky. My se snažíme spíše kombinovat. Bude to podobně vyrovnané utkání. Citelně nám bude chybět Vojtěch Kubík, ale hráči se s tím poperou a věřím, že si odvezeme nějaký ten bod. Samozřejmě ale chceme tři.“